Duben 2015

PER ASPERA AD ASTRA

15. dubna 2015 v 23:08 MOJE BORŮVKOVÉ NOCI
Čas běží, věci se mění a lidé dospívají.

Je toho moc a já se snažím hledat ty správný slova. Všechno byl jeden velkej zmatek, měsíční období co se zdálo jako rok a já jako někdo, kdo se snaží se z toho nezbláznit a najít v tom zmatku smysl všeho. A taky si konečně udělat pořádek v životě. Vlastně se mi ale nic z toho nepodařilo...

Vytrhnout ze života někoho, kdo byl pro Vás vším, je... osvobozující. Někdy totiž všechno znamená nic a to nic, těžce udržované ve Vašem životě, Vás stojí všechno. Tak. Bublina praskla.

Přišlo mi jako správný vzdát se i dalších pseudolásek. Prostě tak. Byl to impulz a já věděla, že to musím udělat, že je čas posunout se dál. Nevěděla jsem jak nebo kdy, ale věděla jsem, že takhle je to správně.
Myslim, že už toho bylo víc než dost a právě teď je ta chvíle, kdy mám dospět. A když říkám dospět, myslim tim fakt dospět, ne pouze tehdy, když se mi to hodí.

Někoho jsem potkala.

Učim se, jak se chovat k někomu druhýmu. Učim se naslouchat. Učim se věřit. Učim se, jak někoho udělat šťastným. Učim se radovat se z maličkostí a jak to všechno neposrat.
Učim se, kdo vlastně jsem.

Krátký jsou chvíle krásný a já přišla na to, že je to skvělý. Kdo chce všechno, nemá nic a proto děkuju Bohu za úsměv a horkou čokoládu na benzince.