† time after time..

26. listopadu 2014 v 20:11 |  MOJE BORŮVKOVÉ NOCI
Pryč jsou dávno časy, kdy jsem jako teenager byla naštvaná na celej svět a měla kolem sebe bublinu, do které jsem nikoho nepustila. Lidi jsem soudila podle prvního pohledu, byla jsem zlá a myslela si, že jsem něco víc. Měla jsem svojí realitu a tvrdila jsem, že ji nikdy neopustím, že nikdy nebudu jiná.
Joojooo.. Ohlídnu se za sebe a je mi zle. Stydím se za sebe.


Možná je to jen normální dospívání a možná stárnu, předvánoční nálada, hormony nebo bůhvíco, ale.. Změnila jsem svůj pohled na sebe a na okolí. Snažím se myslet pozitivně. Možná je to i prací, která se stala mým koníčkem. Dělám něco, co mě baví a denodenně se setkávám s lidmi. Každý z nich má příběh, který na první pohled nepoznáte a je povrchní soudit lidi "jen tak", mrknutím oka. Začala jsem být k lidem empatická a snažím se je chápat.
Připadám si šťastná. Nikdy jsem nezažila ten skvělý pocit, kdy se bez jakékoliv příčiny vzbudíte s dobrou náladou a v 7 hodin už s úsměvem přejete dobré ráno někomu jinému. Dělá mi radost dělat radost druhým. Ty vděčné pohledy, když v emhádéčku pustíte starou paní sednout. Nikdy jsem nezažila takový vnitřní klid a spokojenost, radost ze sebe samé.
Snažím se si všechny negativní vlivy odstranit ze života a i když vím, že nikdy nic nebude stoprocentní a že vždy je to za nějakou "cenu", chci aby to tak zůstalo.
Uvědomila jsem si, že všechny ty špatné kroky mi ukázaly cestu tam, kde je mi teď nejlíp.
Všechno chce čas, a tohle si bohužel či bohudík, také uvědomíme až časem.

"Konej dobro, a dobro se Ti vrátí." :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama